Wilhelm Groener

Wilhelm Groener
Wilhelm Groener jako ministr obrany v roce 1928
Náčelník Velkého generálního štábu
Ve funkci: 3. července 1919 – 7. července 1919
Předchůdce	Paul von Hindenburg
Nástupce	Hans von Seeckt
3. říšský ministr dopravy
Ve funkci: 25. června 1920 – 12. srpna 1923
Prezident	Friedrich Ebert Paul von Hindenburg
Předseda vlády	Konstantin Fehrenbach Joseph Wirth Wilhelm Cuno
Předchůdce	Gustav Bauer
Nástupce	Rudolf Oeser
3. říšský ministr obrany
Ve funkci: 20. ledna 1928 – 13. května 1932
Prezident	Paul von Hindenburg
Předseda vlády	Wilhelm Marx Hermann Müller Heinrich Brüning
Předchůdce	Otto Geßler
Nástupce	Kurt von Schleicher
15. říšský ministr vnitra
Ve funkci: 9. října 1931 – 30. května 1932
Prezident	Paul von Hindenburg
Předseda vlády	Heinrich Brüning
Předchůdce	Joseph Wirth
Nástupce	Wilhelm von Gayl
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní
Vojenská služba
Služba	Německá říše Německá říše (1884–1918) Výmarská republika (1918–1919)
Složka	Reichsheer Reichswehr
Doba služby	1884–1919
Vyznamenání	Pour le Mérite Vojenský řád Maxe Josefa Bavorský vojenský záslužný řád Württemberský vojenský záslužný řád Řád červené orlice
Rodné jméno	Karl Eduard Wilhelm Groener
Narození	22. listopadu 1867 Ludwigsburg Německá říše Německá říše
Úmrtí	3. května 1939 Postupim Německá říše
Místo pohřbení	Südwestkirchhof Stahnsdorf
Choť	Helene Geyerová Ruth Naeherová-Glücková
Děti	2
Profese	voják, politik
Ocenění	Goetheova medaile za umění a vědu (1932) důstojník Vojenského záslužného řádu Řád Františka Josefa Pour le Mérite
Commons	Wilhelm Groener
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Eduard Wilhelm Groener (22. listopadu 1867, Ludwigsburg, Německé císařství – 3. května 1939, Postupim, Německá říše) byl německý voják a politik. Jeho organizační a logistické schopnosti vedly k úspěšné vojenské kariéře před a během první světové války. Postupně se vypracoval na člena Velkého generálního štábu Německého císařství, po konfliktu s Erichem Ludendorffem byl převelen jako velitel operačního řízení. V roce 1918 byl Ludendorff z funkce odvolán a Groener jej nahradil jako zástupce náčelníka generálního štábu. Poté začal spolupracovat se sociálně demokratickým politikem Friedrichem Ebertem, uzavřel s ním pakt Ebert–Groener a pomáhal mu vojensky potlačit revoluční nálady a demonstrace napříč celým Německem ve snaze zabránit levicové bolševické revoluci. Jeho snahou bylo integrovat císařskou armádu do struktur nově vzniklé Výmarské republiky. V roce 1919 opustil armádu a postupně působil jako ministr dopravy, vnitra a obrany v několika vládách. V roce 1932 na popud Kurta von Schleichera, jenž spolupracoval s nacisty, opustil nejprve post ministra obrany a následně odešel úplně z politické scény.